Pavel Gregor
POSTUP DO 1. A TŘÍDY JE POTVRZEN!
Dobrý den. V první řadě bych rád celému A-tymu pogratuloval k postupu do 1. A třídy. Děkuji také hlavnímu trenérovi Pavlu Gregorovi, že si udělal čas na dnešní rozhovor.
Ahoj Pavle, pojďme hned k první otázce...
Závěr zápasu v Hrdlořezích byl infarktový, penalta v 94. minutě a rozhodující gól Olivera Váchy. Kdy vám v tu chvíli došlo, že je postup do 1. A třídy definitivně váš?
„Mohu říct, že to byla netradiční tečka za vydařenou sezónou, i když nás ještě čekají dva zápasy. Před víkendem jsme vedli před Juniorem o šest bodů a věděli jsme, že pokud získáme více bodů než oni, máme postup jistý. To se povedlo, Junior remizoval a my jsme v poslední minutě rozhodli zápas v Hrdlořezích proměněnou penaltou.
Bylo to fantastické. Celé mužstvo bylo zpočátku v příjemném šoku, kdy jsme na sebe jen koukali a nevěřili, že je to už opravdu hotové. Docházet nám to začalo až postupně. Kluci si po utkání zašli na drink. Naplno jsme si tento úspěch uvědomili až během uplynulého týdne. Cítíme obrovskou úlevu, že se nám vše podařilo zvládknout takto rychle. Teprve nyní začínáme plně doceňovat veškerou naši práci od léta, kdy jsme začali spolupracovat. Mám obrovskou radost, že jsme splnili víc, než bylo v plánu. Naším původním cílem byla stabilizace Hostivaře a nastavení běžného režimu. Soutěž nám nabídla šanci bojovat o postup. Tu jsme na jaře pevně uchopili a úspěšně zvládli.“
V posledních rozhovorech jsi zmiňoval, že zápasy v Kyjích a v Ďáblicích jste ztratili v nastavení, ale tentokrát se štěstí přiklonilo na vaši stranu. Bral jsi to v tu chvíli jako spravedlivou odměnu od fotbalového boha za to, co kluci celou sezónu odmakali?
„Takhle to přesně ve fotbale zkrátka chodí. V každém utkání jsme chtěli zvítězit za tři body. V zápasech, které jsme nakonec prohráli, jsme až do poslední chvilky tlačili a otevírali obranu. Neměli jsme nastaveno hrát na remízu. Tato naše touha nás sice v některých momentech stála cenné body, ale dlouhodobě nám přinesla oceán v podobě vítězství.
Ty dva zápasy v Kyjích a v Ďáblicích jsme sice ztratili v nastavení, ale když se na to podívám zpětně, fotbalový pánbůh nám to v tu správnou chvíli vrátil. V sezóně se nám občas stalo, že nám štěstí nepřálo, ale tentokrát, v těch nejvhodnějších okamžicích, se k nám přiklonilo. Byla to pro nás zasloužená odměna za veškerou tu dřinu, kterou do toho kluci celou sezónu dávali, a za cestu, kterou jsme společně ušli. Jednou vám fotbalový pánbůh sebere body a jednou vám je dopřeje. Tentokrát nám byla štěstěna nakloněná a evidentní ruka soupeře nám přihrála penaltu, kterou Oliver Vácha chladnokrevně proměnil, čímž definitivně stvrdil naši cestu za postupem.“
Celý klub nyní prožívá obrovskou euforii, přesto je to zároveň nesmírně smutné období. Navždy nás totiž opustil Petr Kovář, opravdové srdce Hostivaře, který se klubu věnoval více než 50 let. Vnímáte tedy tento postup jako splněný slib a důstojnou poctu jeho památce?
„Vezmu to trošku zeširoka. Petr byl jedním z prvních lidí, které jsem v Hostivaři potkal. Znak jsem ho samozřejmě již dříve, protože když jsem trénoval rezervu Admiry, potkávali jsme se v přeboru. Nebyl pro mě neznámou osobností. Plně jsem si uvědomoval, že jde o klíčovou postavu dlouhodobé historie Hostivaře. Jeho odchod velmi zasáhl nejen mě, ale především lidi, kteří s ním dlouhodobě spolupracovali a někteří ho znali, už od dětství. Moc nás mrzí, že se nedožil té poslední tečky, ale určitě dobře věděl, že v posledních kolech jsme si jasně šli za vítězstvím. Věřím, že si uvědomoval, že náš posun a změny v A-týmu pravděpodobně dopadnou dobře. Rádi bychom tedy vítězství v soutěži takto výrazné osobnosti Hostivaře věnovali. Stoprocentně věříme, že pokud se na nás shora dívá, má z toho obrovskou radost.“
Pojďme na úplný začátek tvé cesty u týmu. Přebíral jsi kádr po Mirkovi Hladovi a hned na úvod přípravy přišla šílená facka v podobě prohry 0:9 s Jesenicí. Tehdy jsi mluvil o tom, že polovina hráčů je unavená, druhá nedotrénovaná a lidi odjíždějí na dovolené. Neměl jsi v tu chvíli chuť to zabalit? Co ti tenhle tvrdý start o týmu ukázal?
„Začátky úspěchu celé sezóny se rodily už v přípravě, i když výsledkově vůbec nevypadala dobře. Prohráli jsme všechna utkání. Je třeba podotknout, že všichni naši soupeři byli z vyšších soutěží.
Všechno to směřovalo k jedinému cílu - připravit se na první mistrovské utkání. Tvrdě jsme pracovali, trénovali a naprosto nadstandardně se sehrávali. Během té doby jsem poznával kluky a skládal tým, přičemž jsme si postupně zvykali na systém hry. Celá tato náročná příprava se nakonec vyplatila. Do mistrovské sezóny jsme vstoupili jako konsolidovaný tým, zvyklý na tlak silných soupeřů a schopný velmi dobře bránit. Díky tomu jsme soutěž odstartovali úspěšně.“
Před prvním mistrovským zápasem jsi prohlásil větu: „Náš projekt je na celou sezónu a z dlouhodobého trápení se vše neotočí lusknutím prstu.“.
„Hráči museli začít věřit našemu systému. Už v letní přípravě jsme měli pasáže proti kvalitnějším soupeřům, kdy jsme přesně dodržovali to, co jsme si řekli. Bylo vidět, že v těchto momentech buď dominujeme, nebo hrajeme velmi dobře. Potřebovali jsme ale, aby to potvrdil i výsledek. Mám ze svých předchozích působišť ověřeno, že když hráči na vlastní oči uvidí, že naše principy přinášejí šance, kvalitní bránění a dobré protiútoky, systému začnou věřit. Byla to tedy jen otázka času.
Daleko těžší bylo přesvědčit celé mužstvo, že moje náročnost a tvrdost vůči jednotlivým hráčům a vlastně vůči celé kabině není projev sadismu nebo snaha o vynucení autority. Naopak, je to projev zájmu o ně, protože základem trenérství je hráče neustále zlepšovat. A to se nám pevně povedlo. Všichni hráči, kteří dlouhodobě spolupracovat se mnou a mým asistentem Jakubem Peroutkou, se výrazně zlepšili. A to je základ toho našeho úspěchu. Znamená to nejenom věřit systému, ale i zvyknout si na náročnost, důslednost a touhu se zlepšit. Myslím, že na to naskočili všichni ti, kteří jsou teď v kádru, a odměnou je jim nejen první místo, ale jsou dnes daleko lepšími fotbalisty.“
Byla během sezóny v kabině i nějaká ostřejší debata?
„Musím říct, že několikrát. Bylo to tvrdé a šli jsme opravdu až na dřeň. Právě díky těmto debatám jsme byli schopni v každém dalším zápase správně zareagovat, což je v dlouhodobé soutěži klíčové.
Můj přístup byl vždy takový, že jsem rozbor zápasu začínal kritikou své vlastní práce a tím, co jsem mohl udělat lépe. Pokud se pak mužstvo dokáže upřímně podívat do zrcadla a přiznat si všechny chyby, je schopné se zvednout. My jsme pokaždé zareagovali a dokázali jsme uhrát body. Díky tomu jsme osudově nedostali do žádné dlouhé série bez bodového zisku. A v tom spočívá to kouzlo našeho postupu. Byli jsme konzistentní a celou soutěž jsme zvládli dlouhodobě nejlépe.“
Zimní příprava byla hodně o zkoušení. Točili jste obrovskou šíři kádru, hráči si zvykali na neobvyklých postech a na turnaji ve Strašnicích se výsledky hodně střídaly. Ty jsi ale pořád opakoval, že nejdůležitější je ochota pracovat, kondice a taktické principy. Kdy nastal ten moment, kdy ti věci z tréninku definitivně „klaply“ a začaly se automaticky objevovat v zápasech?
„Zimní příprava se nesla v podobném duchu jako ta letní, ale dostali jsme mnohem větší prostor pro vzájemnou spolupráci. Trénovali jsme kvalitněji a hráči už byli na můj systém zvyklí. Měli jsme k dispozici výborné podmínky ve Štěrboholích, kterých jsme si opravdu vážili. Myslím si, že právě v zimě jsme udělali rozhodující krok k postupu. Opět jsme se přitom nedívali jen na výsledky, ale vše jsme směřovali k tomu, abychom byli perfektně primitivní na první mistrovský zápas, a to se nám podařilo.“
V dubnu po prohrách v Kyjích a v Ďáblicích, kdy nás Junior dotahoval, mohl tlak okolí s týmem zamávat. Vy jste ale hned v dalším kole v přímém derby o první místo přejeli Junior 4:2, což byl z vaší strany taktický koncert. Byl tohle ten moment, kdy jsi začal vnitřně věřit, že tenhle postup už si vzít nenecháte?
„Jako správný trenér musím vždy pochybovat a nenechat se uchlácholit ani velmi dobrým výkonem. Klíčové momenty, které zlomily soutěž, přišly v zápasech proti Junioru a následně v domácím utkání s Partizánem (2:1). Od té doby jsme dokázali vyhrát sedm zápasů v řadě, čímž jsme o výsledku soutěže rozhodli. Zejména na Junior jsme byli skvěle primitivní. Hráči byli maximálně motivovaní a díky taktickému výkonu jsme soupeře přehráli. Právě zde se soutěž definitivně lámala, protože jsme si vybudovali čtyřbodový náskok. V dalších kolech už soupeři jen ztráceli. Zpětně se ukazuje, že se nám v těchto chvílích zúročilo všechno to tvrdé úsilí, které jsme do týmu investovali už během léta.“
Při té jarní krasojízdě přhxela obrovská rána - těžké zranění kapitána Davida Kronovetra v zápase s Kunraticemi. Jak moc s týmem tahle ztráta lídra otřásla?
„Velkou ranou pro nás bylo zranění kapitána Davida Kronovetra. David se v létě vracel po těžkém zranění ramene a díky obrovské dřině se dostal do skvělé kondice. Celý rok se neustále zlepšoval a jako jeden znbsp;lídrů byl pro mužstvo klíčový. Když se to stalo, odcházeli jsme ze hřiště smutní i přes vítězství v zápase, protože jsme věděli, že jde o vážný problém.
Jako trenér chci Davidovi poděkovat za alles, co pro Hostivař udělal. Mnoha zápasy nám pomohl k vítězství. Pevně doufám, že následky zranění nebudou tak vážné, aby ho v budoucnu limitovaly, a rozhodně na něj počkáme, jak dlouho bude potřeba. Věříme, že v našem dresu dá ještě spoustu gólů a připraví řadu asistencí. Držíme mu palce.“
K této sezóně se váže ještě jeden neuvěřitelný příběh - příchod Michala Krejči. Je to legenda Královic, milovník maratonů, který dva roky nehrál. Zpočátku tvou nabídku odmítl, protože ve svých 47 letech nechtěl hazardovat se svým jménem, ale pár hodin před zápasem změnil názor a šel do toho. Jak moc důležitá byla his role bojovníka a mentora, který ze záložní řady vedl mladší kluky?
„Perfektně jsi to trefil, přesně to totiž pro tu kabinu doručil. Zcela zásadně. Byl jsem opravdu rád, že dal své jméno v sázku, i když nemohl vědět, jak na tom bude fyzicky, co mu dovolí koleno nebo jak bude vypadat herně. Šel do určitého rizika, ale myslím, že jsem ho inspiroval. Protože i já jsem tehdy šel do rizika se svým jménem, když jsem přebíral Hostivař po sezónách, které nekončily příliš vesele.
Michal pro kabinu přinesl nezdolnou bojovnost, dospělost, mentoring a zdravou agresivitu. V těžkých zápasech to byl vždy on, na koho jsem se mohl spelehnout, a mladším hráčům tak prošlapával cestu. Jeho angažmá bylo jedním z klíčových faktorů, které nám pomohly k takto úspěšné sezóně.“
1. A třída bude úplně jiná soutěž, rychlejší a tvrdší. Sám často zmiňuješ, že vaší bolestí je neproměňování šancí a občasný nedůraz ve finální fázi. Co všechno bude muset Hostivař přes léto změnit, abyste v 1. A třídě hráli důstojnou roli? Máte už v plánu posílení kádru?
„Rozdíl mezi B a A třídou je samozřejmě markantní. Potřebujeme nejen posílit, ale hlavně poctivě potrénovat. Čeká nás společná příprava od 14. července, takže měsíc do startu mistrovských utkání, během kterého budeme tvrdě pracovat. Rozhodně nechystáme obměnu celého kádru, to by byl nesmysl, ale je důležité se opřít o to, co jsme tady vybudovali. Naším cílem je kádr doplnit na konkrétních postech, rozšířit konkurenci a zdvojit pozice, které to potřebují. Žájné zemětřesení se tedy nekoná, sázáme na poctivou práci a cílené doplnění.“
Splnil jsi velký cíl. Pro klub jsi udělal obrovský kus práce. Jak to vypadá s tvým působením na lavičce Hostivaře? Uvidíme tě vést áčko v 1.A třídě?
„Je pravda, že původně jsme byli s vedením domluveni - především s Davidem Kronovetrem - na jeden rok. Sedli jsme si už dvě kola před potvrzením postupu. Spolupráce dává oběma smysl, takže naším cílem bude etablovat Hostivař v 1. A třídě. Jsem moc rád, že jsme se domluvili na spolupráci. Takže ano, budu rád spolupracovat s Hostivaří, která mi přirostla k srdci. Udělám maximum pro to, abychom příští rok obstáli, udrželi soutěž, připravili si stabilní období pro náš klub a neměli sestupové starosti. Jsem rád, že se mnou bude pokračovat i asistent Kuba Peroutka.“
Komu bys chtěl závěrem v Hostivaři poděkovat?
„Rád využiji této příležitosti k poděkování lidem, kteří nám celý rok pomáhali. Stoprocentně si vážíme fanoušků, kteří nás hnali celý rok, a bylo jich stále více a více. Mládežníci, kteří vytvořili opravdu domácí kulisu, si zaslouží metál - jim děkuji v první řadě.
Jako trenér jsem moc rád, že jsem se mohl celou dobu opírat o podporu našeho výboru v čele s Davidem Kronovetrem. Velmi rád bych rovněž zmínil podporu rodiny Hrubešů, kteří mě drželi celou sezónu, dávali mi energii a optimismus i v nejtěžších chvílích. Využiji této příležitosti k poděkování i tobě, Michale, za fantastický servis. Naše webové stránky jsou opravdu příkladné a spolupráce byla na vysoké úrovni, moc děkuji.
Úplně na závěr bych chtěl poděkovat svému asistentovi Kubovi Peroutkovi. Připojil se k nám v zimě, dlouhodobě pomáhal s analýzou soupeřů a nechyběl na jediném tréninku. Perfektně vklouzl do týmu, kde mě doplnil a já měl konečně možnost se o někoho opřít. Je důležitou součástí našeho úspěchu na jaře.“
